Jarovské údolí a jeho bohatá příroda

Něco málo přes dva kilometry dlouhé Jarovské údolí patří odedávna k historii nejen samotné osady Jarov ale i k historii obce Ohrobec. Vede tudy cesta, po níž kdysi jezdily koňské povozy k železnici i do dalších míst, a před zavedením autobusové dopravy tudy denně mnozí místní šlapali k železniční zastávce na Jarově. Ohrobečtí si samozřejmě byli vědomi, jaký význam pro ně cesta Jarovským údolím má, a tak o ní pečovali. Dodnes jsou vidět kamenné přepážky proti zanášení koryta ohrobeckého potoka v bočních stržích anebo umně poskládané kamenné podezdívky zpevňující násep cesty.

Příroda v Jarovském údolí je na středočeské poměry docela bohatá. Vlhký listnatý les s převahou habrů, javorů a jasanů dovoluje, aby se zde předvedlo barevné kvítí. Najdeme tu mokrýše střídavolistého, žluté orseje, bílé i žluté sasanky a také drobné bělavé květy šťavele. Tak trochu zvláštní rostlinou je podbílek šupinatý, který není nikde příliš hojný a zvláštní je proto, že parazituje na kořenech listnatých stromů, a mnoho dalších rostlin. Asi nejvýraznější bylinou Jarovského údolí je náprstník červený. Prostředí lesa, vlhčí mikroklima a relativní odloučenost od zastavěné části okolních vesnic poskytuje vhodné životní podmínky mnoha živočichům.

Pokud jde o hmyz, sídlí tam několik druhů dravých střevlíků, chrobáci, tesaříci a najde se i roháč obecný. V dolní části údolí mezi chatami v létě poletují motýli, z nichž zaujmou třeba okroví perleťovci se stříbřitými skvrnami na rubu křídel.

Lesní prostředí je vhodné pro řadu ptáků. Běžně se zde vyskytuje několik druhů sýkor, budníčci, brhlík lesní, pěnkavy, drozdi a při troše štěstí zahlédnete i střízlíka obecného. Z větších ptáků je to zejména sojka, strakapoud anebo datel černý. Není vzácností zde potkat i jestřába lesního. Asi největší ptačí zajímavostí je skorec vodní, který létá těsně nad hladinou potoka.

Ze savců jsou v údolí nejčastěji k vidění srnky, mufloni a zejména v posledních dvou desetiletích prasata divoká. Když do údolí zavítáte brzo ráno a budete mít hodně štěstí, možná tu potkáte i lišku.

Nejvýznamnějším a současně i nejvzácnějším trvalým obyvatelem Jarovského údolí je bezesporu mlok skvrnitý. Je to zákonem chráněný druh, o němž je známo, že se vyskytuje jen v nepoškozeném a neznečistěném prostředí.  Mlok je svým vývojem vázán na vodu – mladí mloci (kterým se říká larvy) žijí v tůňkách na potoce a k životu pod vodou jsou uzpůsobeni mimo jiné tím, že mají žábry (ty jim během dospívání zmizí). Když se mlok namíchne, umí ze zvláštních žláz za hlavou vypustit jed, který může být nepříjemný i pro člověka, pokud se mu dostane například do očí. Nejlepší proto je mloka nechat na pokoji, ať si dál leze svou cestou.

Do některých cyklistických map je dnes cesta Jarovským údolím zanesena jako navržená cyklostezka. Máloco by prospělo Jarovskému údolí méně, než právě vybudování oficiální cyklostezky spojující cyklodálnici kolem Vltavy s cyklostezkou v Libni. Dnes údolím projíždějí zatím jen ojedinělí cyklisté a někteří po sobě zanechávají různé „artefakty“, nejčastěji kousky cyklovýbavy  anebo tubičky od karbohydrátů, které odhazují poté, co se posilnili. Zintenzivnění cyklistického provozu by do údolí kromě neklidu určitě přineslo nepořádku více. A těžko si lze představit, že mlok uskakuje řítícímu se cykloborci anebo že řítící se cykloborec se vyhýbá mlokovi.

Jarovské údolí svým stálým obyvatelům poskytuje klid a vhodné prostředí pro život. I nám jako občasným návštěvníkům umožňuje vychutnávat si tamní klid a navíc se doslova za vlastním plotem setkávat s přírodou v rozsahu, který tu není úplně obvyklý. Važme si toho a pokusme se klid v Jarovském údolí zachovat jak pro jeho obyvatele, tak i pro nás samotné.

Zdroj: Ohrobecký zpravodaj Autor: Luděk Křehlík

Tags:

Zanechte komentář